Slovo úvodem
Obec Svojetice se nachází asi 25 km východně od Prahy. Přesněji to je 49°58’14“ severní šířky a 14°44’20“ východní délky. Je vzdálena 2,5 km od Mukařova, který je na hlavním silničním tahu mezi Prahou a Kostelcem nad Černými lesy.
Historie obce a její symboly
Naše oblast leží při okraji nejstaršího sídelního území, hustě obývaného již od pravěku, zabírajícího dolní Povltaví, Slánsko, Poohří, celé střední Polabí, v našem okolí pak na jihu ohraničeného Sázavou, na východě Železnými horami.
Již od 10. století je zřejmé, že právě mezi dnešními Říčany a Kostelcem nad Černými lesy se rozkládal prokazatelně ještě ve 13. a 14. století široký pás lesů, tvořivších tady kmenovou hranici mezi územím českých Přemyslovců a v 10. století ještě mocným kmenem Zličanů (Kouřim). Osídlení obcí vznikalo na mýtinách, vykácených v těchto lesích, které je dodnes ze všech stran obklopují.
Obec Svojetice je v pramenech poprvé zmiňována v deskách zemských z 12. března 1407 při výměně statků mezi augustiniánským klášterem sv. Karla na Novém Městě pražském a pražským měšťanem Kašparem Čotrem, zvaným též z Tehova. Čotr tehdy směnil hrad Tehov s příslušejícími vesnicemi za klášterní statky Bašť a Prače a plat v Čakovicích.
Spolu s ostatními vesnicemi tehovského panství byly Svojetice v roce 1513 prodány a připojeny k panství Kostelec nad Černými lesy, s nímž obec sdílela osudy až do konce patrimoniální správy v roce 1848. Významnými majiteli černokostelckého dominia byli zejména Slavatové z Chlumu a Košumberka (do r. 1547), Smiřičtí ze Smiřic (1558-1620) a knížata z Liechtensteina (1622-1933).
Zajímavé informace o vsi přináší urbář zv. Zlatá kniha černokosteleckého panství dokončená v roce 1677. Ve vsi Svojetice je mj. uveden statek Jana Dědka se svobodnou rychtou a „jedním lánem polí pro vejpravu proti ouhlavnímu nepříteli jednoho zbrojnýho rejtara“.
Podle údajů ve Zlaté knize známe také druhovou skladbu tehdejších svojetických lesů. Ves tehdy obklopovaly lesy černé, tedy jehličnaté, které rostou v okolí obce dodnes.
Pečetidlo
V první polovině 19. století užívala obec vlastní pečetidlo. Otisk tohoto pečetidla (užitého jako razítko) se zachoval na rubu tzv. indikační skici stabilního katastru pro obec Svojetice, zhotovené v roce 1841. Pečetidlo je oválné, pole je ohraničeno dvojitou linkou (z nichž vnější je tučnější). Uprostřed pečetního pole jsou zobrazeny dvě objímající se dětské postavy stojící na trávníku, ze kterého vyrůstá po každé straně dovnitř zahnutá (vavřínová?) ratolest. V horní části se nachází nápisová páska s opisem kapitálou: OBEC SWOGETIC.
Postavy užité na pečetním obraze s největší pravděpodobností symbolizují motiv Blíženců a jedná se tedy zjevně o narážku na jméno obce. Stará čeština měla totiž pro blížence (lat. gemini, něm. die Zwillinge) výraz svojátka (swogátka). Jméno vsi Svojetice je však současnými odborníky vykládáno jako ves lidí Svojatových. Předobrazem astronomického symbolu Blíženců byli podle řeckého bájesloví synové boha Dia, dvojčata Kastor a Polydeukés (Pollux). Tito proslulí bojovníci byli nerozluční. Při námořní výpravě Argoplavců prý jednou nastala bouře, Iásón přinášel oběť, nad hlavami obou blíženců se objevily dvě jasné hvězdy a bouře minula. Jsou proto považovány za hvězdy, které přinášejí štěstí lodím.
Když byl pak smrtelný Kastor v jedné bitvě smrtelně raněn a měl zemřít, prosil jeho bratr Polydeukés (který byl nesmrtelný) jejich otce Dia, aby i jemu bylo dopřáno zemřít s milovaným bratrem. Zeus jeho prosbě vyhověl tak, že ustanovil, aby pospolu nerozdílně žili střídavě jeden den na Olympu a druhý den v podsvětí.
Znak obce
Symbolika: Smrky symbolizují jehličnaté lesy, které obec obklopují ze tří stran. Jejich barevná kombinace představuje motiv blíženců (svojátek), převzatých z obecního pečetidla z 19.století, kde jeden z bratrů je nesmrtelný (barva zlatá) a druhý je smrtelný (barva stříbrná). Podkova odkazuje na výpravu zbrojného rejtarka proti Turkům, která se v obci připomíná v 17.století. Chov koní je obec charakteristický i v současnosti.
Co bychom měli vědět o Svojeticích?
Z hlediska horopisného náležejí Svojetice k Mnichovické pahorkatině, která je součástí Středočeské vrchoviny. Svými vrcholky pahorkatina přesahuje výši 500 m n.m. Průměrná nadmořská výše ve Svojeticích je 470 m. Vodopisně inklinuje obec k Posázaví.
Po stránce geologické jsou ve Svojeticích charakteristické hlubinné vyvřeliny (granitoidy), vzniklé ve spodním karbonu (prvohory), zejména středně zrnitý biotitický granodiorit (hlubinná vyvřelina složením mezi žulou a křemičitým dioritem) tzv. Říčanského typu. Tyto žuly jsou mladšího původu než žuly v Posázaví a jsou proto vhodné převážně na štěrk a na stavbu, též na pomníkovou práci: rámy, vázy, schody, obrubníky, kostky, …
Po větší část druhohor zůstaly tyto permské uloženiny obnaženy a podléhaly demidaci (rozrušování). Koncem druhohor, v mladší době křídové, pronikla do celé oblasti středních Čech rozsáhlá mořská záplava, jejímiž pozůstatky jsou písčité usazeniny s vložkami jílovců. Třetihorní doba nezanechala v okolí Svojetic výraznější stopy. Půda ve Svojeticích je z velké části jílovitohlinitá až hlinitojílovitá, prostoupená žulovou drtí, těžká, sléhavá, většinou horší bonity (IV.-V.). Je mokřejší, inklinuje ke kyselé reakci.
Podnebí Svojetic je ve srovnání s ostatními částmi oblasti poněkud drsnější a studenější, ale jinak velmi zdravé. Průměrná roční teplota dosahuje 6-7 °C, ve vegetačním období (duben-září 12-13 °C). Ročně připadá na naší oblast 30-40 letních dnů (vždyť už v srpnu bývají ve Svojeticích večery hodně studené). Roční úhrn srážek dosahuje 600-650 mm. Po 60-80 dnů v roce je zde sněhová pokrývka, dosahující průměrné výšky 40cm. Zahrádkáře často překvapí náhle přicházející první ostré mrazíky říjnu (-4 až –8 °C) trvající 2-3 dny. Po nich se obvykle oteplí, skutečné mrazy pak přicházejí kolem poloviny prosince. Sníh ležet zůstává poměrně déle, často do konce března. Hustá síť rybníků je dokladem, že spodní voda není hluboko. Průměrně je 120-140 cm pod povrchem, při jarních a podzimních deštích vystupuje 80-60 cm pod povrch.
V okolí Svojetic jsou poměrně vysoké stavy lovné zvěře (zajíc, bažant, srnčí), zpěvného ptactva je dostatek, vyvážené jsou stavy dravců. Rostlinstvo nemá v okolí Svojetic nápadné zvláštnosti. Kdysi převládající kyselejší dubobukové až bukové lesy jsou zachovány jen v rezervaci Voděradské bučiny u Jevan. Chudší typy přirozených jedlovin jsou většinou přeměněny na smíšené kultury smrk-borovice s větším výskytem listnáčů (dub, buk, habr, osika).
Geografickosídelní charakter vsi v roce 1841. V terénu s množstvím úzkých luk – tedy příznak vysokého stáří – mají převážně pod prameništěm potůčku rozložené Svojetice. Liší se však nápadně pravidelným půdorysem oválné, k severu podkovovitě otevřené návsi (typ oválný návesní), do níž zřejmě jako dnes ústila hlavní cesta do Srbína úzkou mezerou mezi dvěma statky, dávajíc tak půdorysu ráz přechodu typu návesní silnicovky. Podobně jako u Srbína, jsou později na úkor lesa vydobyta pole členěna do užších nepravidelných pásů a bloků a nesou zajímavé názvy, jichž si všimneme jindy (Pitřince a k Drletínu). Plánovitě vzniklá náves není asi starší než z 13. století. Tvary polí v této poloze, jakož i trasy polních cest přetrvaly zřejmě z doby starší, nejméně před koncem 12.století. Zakreslené domy podél silnice ke Struhařovu pocházejí až z 19.století, předtím byla zástavba protažena pouze podél „Staré cesty“.
Za tím účelem byly přesně stanoveny hranice všech katastrálních obcí, často např. u Svojetic – zahrnujících i několik vesnic, jejichž počet proti tzv. josefinskému katastru v Čechách vzrostl z 6066 na 9053. Plány tohoto tzv. stabilního katastru jsou velmi cenným pramenem informací a půdorysu obce, o počtu a druhu domů, vedení cest, o tvarech a počtu průběžně pročíslovaných vrchnostenských i poddanských parcel (rozlišeny jsou na zahrady, pole, louky, louky s částečným lesním porostem a rybníky) a o jejich majetkovém rozdělení; spisy pak mluví o sociálním složení obyvatel, o zemědělské výrobě včetně vlivu klimatu a kvality půdy. Na všech dílech plánu každé katastrální obce jsou pod prohlášením, že „indikace“ (zjištěné údaje), zanesená do této skici byla v přítomnosti povolaných na místě shledána úplnou a správnou, „podpisy 3-5 sousedů“ příslušné obce v čele s rychtářem (u Svojetic a Louňovic s pěknými obecními razítky), zástupců vrchnostenské kanceláře a hlavně úředního geometra, který měření provedl a plán nakreslil. Podle berní příslušnosti patřily všechny uvedené obce k zemi České, kraji kouřimskému a bernímu okresu v Kostelci nad Černými lesy (IV. Inspektorát).
Komunikační osou naší oblasti je dnešní silnice z Bud do Chocerad (resp. na Komorní Hrádek), zakreslená již v geometricky přesných liniích na mapách z roku 1841. Plány na její výstavbu z roku 1816 nebyly pro obtížnost terénu v době stavby černokostelecké silnice realizovány, vznikla někdy mezi léty 1828-1841.
Zpracování „pomístních názvů“ v obci Svojetice
Československá akademie věd – Ústav pro jazyk český ustavil Místopisnou komisi, pověřenou výzkumem takzvaných „pomístních jmen“ – pojmenování polí, cest, hor, luk, lesů, skal apod. Úkolem výzkumu je zaznamenat co největší počet těchto názvů – aby byly zachovány pro příští generace.
Staří pamětníci vymírají a socializace zemědělství přirozeně vytlačila mnoho názvů a část pomístních jmen ztratila v nových podmínkách svou orientační funkci a postupně by upadla v zapomnění.
V souvislosti s uvedeným požádali odpovědní pracovníci ČSAV Místní národní výbor Svojetice ke spolupráci a aby byl jmenován z řad občanů místní zpracovatel, který by svým podílem pomohl splnit tento významný celostátní úkol.
Požadovaným úkolem byl pověřen místní občan pan Jaroslav Šindelář, Svojetice č.p. 7, narozen roku 1912, který také beze zbytku úkol splnil. Zmapování všech jednotlivých lokalit celého katastrálního území obce provedla arch.projektantka Marie Šindelářová – Vránová, Svojetice č.p. 7, narozená roku 1945, v měřítku 1 : 2880.
Jedná se o tyto názvy lokalit:
Ohrada, Za dubinou, Na dlážděnce, Za obcí, Na rybníčkách, k Drletínu, Na obci, Na mejtě, U brádeckých, U Jezírka, Na kopaninách, U šajby, U ruky, Pitřince, U kříže, Na skále, V jamech, Za lískama, Na berkmance, Bázerka, Za kovárnou, U hole, U Struhařova
Vzhledem k velkému počtu pomístních jmen, uvádím pouze jejich názvy. Popis jejich vzniku a významu by zabral příliš mnoho místa. Většinou svým pojmenováním udává vznik a opodstatnění. Všechny lokality sousedící s lesem mají shodné pojmenování. Na příklad: Pitřince, Kopanina, U hrádeckých a pod. O některých je v obecní kronice psáno už v dřívějších zápisech.
Za zmínku stojí zaznamenat některé nově zjištěné autentické údaje, nebo doplnění.
Ohrada – louka po pravé straně silnice od obce až ke kat.území Srbín.
Za dubinou – velký areál polí směrem k obci Louňovice. Majitel M.Štolc vlastní starou, německy psanou mapu, kde je pojmenování uvedeno.
Na dlážděnce – pole a menší části luk po pravé straně polní cesty do Louňovic.
Za obcí – pole a menší část luk dosahuje až novější části obce k ulici zvané „Na obci“.
Na rybníčkách – dlouhý, protáhlý tvar luk, směrem východním od obce. V dřívějších dobách vlastnila každá usedlost svůj rybník pro chov ryb pro vlastní potřebu. Celkový vzhled území potvrzuje oprávněnost názvu.
K Drletínu – pole a část luk v prostoru mezi novější částí vesnice zvané „Na obci“ a státní silnicí č. 1051/2 Mukařov – Chocerady – názvu se užívá od nepaměti.
Na obci – kdysi neplodná půda, využívaná k hromadnému pasení hospodářských zvířat – majetek obce. Později z části zastavěná a upravená na pole. Název se používá od nepaměti.
Na mejtě – zde se pálilo dřevěné uhlí (milíře). Na zakrývání milířů byla používána cihlářská hlína z prostoru , zapsaném pod číslem. Též samotný název vznikl za poplatek „mejto“ to právo „mítit“ les a pálit uhlí zaplacený tehdejšímu majiteli lesa na Komorném Hrádku.
U Jezírka – odkud byla kopána hlína na cihly sušené na slunci „vepřovice“, k vymazávání spor dřevěných staveb, podlah, mlatů ve stodolách, stavbě kamen a pecí a mnoha dalším potřebám. Tak vzniklo jezírko se spodním přítokem vody a zachovalo se do dnešních dnů a je z části využíváno jako přírodní koupaliště.
U šajby – jako vojenská střelnice – byla zrušena roku 1902
V jamech – v této oblasti se kopal tzv. „modrý jíl“, ze kterého se dělalo první kamenné nádobí. Jak uvádí časopis „Pod Lipami“, vydávaný pro školy okr. Český Brod v letech 1920-1925, vyrábělo a vypalovalo se tohoto nádobí značné množství. V obci Tehovec se konaly na něj trhy. Vesnice se prý dříve jmenovala „Trhovec“ podle zmíněných trhů na nádobí. Při příležitostném kopání se často přijde na velké množství střepů. Sousední les se též nazývá „V jamech“ a také je v něm značné množství jam, dosvědčující tuto činnost. (doklad v Okresním muzeu v Kolíně, dříve v Muzeu v Kostelci nad Černými lesy)
Bázerka – hájovna, přilehlý les a pozemky, dnes většinou zastavěné rekreačními chatkami. Tato oblast – počátek hřebenu Českomoravské vrchoviny má tu zajímavost, že v jejím prostoru pramení tři potoky, které tečou na tři světové strany. Jeden směrem jižním – po opuštění lesa před Mnichovicemi jménem „Mnichovka“ se vlévá pod Věstonickým mostem do Sázavy. Druhý teče na západ jako známá „Rokytka“, aby se v Praze spojil s Vltavou. Třetí posílen cestou prameny a přítoky z lesa ve směru na východ je hlavním přítokem známých Jevanských rybníků.
Zpracoval: Jaroslav Šindelář, Svojetice č.p. 7.
Zapsal 15. srpna 1977, Sýkora František, kronikář
Počty obyvatel
Podle sčítání lidu na panství černokosteleckém roku 1843 bylo v obci Svojetice : 29 domů, bytových stran 63, mužů 140 a 154 žen, celkem 294 osob.
Při sčítání lidu roku 1890 bylo 54 domů, mužů 218, žen 209, celkem tedy 427 osob.
Při sčítání lidu roku 1930 bylo ve Svojeticích 88 domů, celkem 411 obyvatel, katastr 257 ha.
Při sčítání lidu roku 2001 bylo ve Svojeticích 173 domů, mužů 191 a 213 žen,celkem 404 obyvatel
Při sčítání lidu roku 2011 bylo ve Svojeticích 240 domů, mužů 395 a 422 žen,celkem 817 obyvatel.
Obec Baráčníků
Obec Baráčníků je nejstarším a stále aktivním spolkem ve Svojeticích. Svou pestrou spolkovou činností a kulturními akcemi obohacuje život u nás ve Svojeticích. Velmi aktivně se podílejí na akcích pořádaných obecním úřadem – např. Masopust, Čarodějnice, Dětský den, Mikuláš, apod.
Historie z kroniky Obce Baráčníků Svojetice:
Dne 10.října 1926 bylo založeno sdružení Českých Baráčníků ve Svojeticích. Soused Karel Srunecký byl první, který pracoval bez únavy, až se mu podařilo tuto krásnou myšlenku uskutečnit. Svolal 10. října veřejnou schůzi, do které pozval sousedy struhařovské a souseda Františka Drážďala, župního rychtáře z Hrusic, který věrnými slovy vylíčil účel a povinnosti, které na sebe bere spolek Baráčníků. Zapsáno bylo 27 členů. Z těchto členů byl zvolen výbor. Volby byly provedeny za naprostého souhlasu všech přítomných, kdy zvolení sousedé a tetičky složili slib věrnosti a čestnosti na právo, že budou svorně a bez zisku pracovat pro blaho a rozkvět baráčnického sdružení. Sousedé si určili výši příspěvků a založili si pohřební fond. Ještě v tomto roce konali zábavu, aby se jim trochu naplnila kasa. Všichni členové se dohodli, že se každý zúčastní zábavy a kdo by nepřišel, zaplatí povinně vstup.
18. července 1927 se konal v naší obci župní sjezd, který s velmi vydařil. Naše obec zasílala peníze správě školy v Mukařově na zakoupení veškerých potřeb pro děti ze Svojetic. Dále přispívala na podávání polévek. Nemocným a vyhořelým se vyplácela jednorázová podpora. Odsouhlasena pokuta 10 Kč za neúčast na pohřbu, později zvýšena na 15 Kč a 1 Kč za neúčast na sezení.
V roce 1930 byla uzavřena smlouva s kapelníkem Josefem Kurelem, který se zavázal smlouvou v každém případě, jak na pohřby, tak i na zábavy dobrou muzikou posloužiti. Sousedé a tetičky se zúčastňovali slavnostních zasedání okolních obcí, kam dojížděli na žebřiňáku.
V roce 1948 jsme vysadili třešňový sad, na který jsme věnovali přes 5 000 Kč. Každý člen měl vykopat tři jámy a přinést tři kolíky. Dva sousedé připravili kamenný památník s letopočtem 9.5.1948, který byl slavnostně postaven, aby příští generace věděla, kdy a co Baráčníci vykonali. Bylo zakoupeno 30 metrů rour pro kanalizaci v ceně 4 000 Kč. Na opravu obecní studně jsme dali 890 Kč. Z výtěžku maškarního plesu jsme dali peníze na opravu hřbitovní zdi. Při budování místního rozhlasu jsme dali 5 000 Kč a zavázali jsme se dávat 50% čistého zisku do zaplacení rozhlasu. Při výstavbě MNV odpracovali naši členové hodně brigádnických hodin i při čištění rybníku. Zakoupili jsme v Říčanech obleky na maškarní plesy, které jsme opravili a za poplatek půjčovali občanům, čímž jsme získali peníze do pokladny. Vzali jsme patronát nad hvězdou před restaurací, kde jsme vysazovali květiny, okopávali a vysadili růže v parku. I když jsem nebyli členy Národní fronty, přesto jsme přispívali penězi na MDŽ a MDD. Dlouhá léta jsme měli patronát nad mateřskou školkou. Přispívali jsme jim na vánoční besídku a na den dětí. Děti zase dávali předávaly tetičkám dárky k MDŽ, přednášely na výročních sezeních. Pohřební fond byl zrušen, ale když člen zemřel, pozůstalí dostali 300 Kč. Dále bylo dohodnuto, že každý člen, který dosáhne kulatého výročí, dostane dárek (balíček) v hodnotě 150 Kč. Cena byla později zvýšena na 200 Kč. Také naše obec pořádala zlatou svatbu manželů Kurelových a Buckých. Pořádali jsme staročeské máje, které mívaly velký úspěch. Ale byla velká režie, mnoho starostí a většina členů přestárlých , přestali jsme proto máje pořádat. Zkoušeli jsme to i se závody přes rybník, ale i to bylo nad naše síly.
23. června 1990 jsme měli slavnostní zasedání s rozvinutím praporu, když jsme měli i průvod po vsi s májkou. Pořádali jsme každý rok ples, který byl vždy hojně navštíven. Bohužel už není k dispozici sál, museli jsme od pořádání plesu upustit. Teď už pořádáme dvakrát do roka posezení při harmonice. Jezdili jsme každý rok na zájezdy po naší vlasti a tak jsme poznávali krásy vlasti a historické památky. Pro děti pořádáme za finanční pomoci OÚ mikulášskou nadílku. Zúčastňujeme se výročního zasedání v okolních obcích.
Při tisícileté vodě jsme pomohli zatopené obci baráčnické Zálezlice peněžitou částkou 2800 Kč.
Zúčastnili jsme se výročního založení obce Baráčníku v Kolíně, v Soběslavy, v Sokolově, svěcení praporu na Sázavě a slavnostního zasedání okolních OB Baráčníků.
V roce 2006 jsme oslavili 80.výročí založení obce Baráčníků ve Svojeticích. Pomohli jsme OÚ při pořádání oslav 600 let založení obce Svojetic.
Na požádání OÚ pomáháme při jejich akcích. Každý rok pokládáme věnce k pomníku padlým- v květnu při výročí osvobození naší republiky a v říjnu při založení naší republiky.
18.listopadu 2008 za účasti prezidenta republiky a představitelů vlády jsme oslavili 125. výročí znovuotevření Národního divadla v národních krojích.
20. června 2009 oslaví Baráčníci 135. výročí založení českého Baráčnictva v Mladé Boleslavi.
Jsme jediným zájmovým spolkem v naší republice, který uchovává staré české zvyky (zvyklosti a tradice). Chceme předat mladé generaci kus naší české minulosti, jak naši předkové žili, pracovali, bavili se a veselili- také pěstovali přátelství a jednotu. Správně se chová ten, který si váží svých předků. A nakonec si přát? Aby i nadále se rozvíjel a vzkvétal náš spolek Českého Baráčnictva.
Historie z kroniky Obce Svojetice
Vážení občané, zde vám budeme pravidelně přinášet okomentované úryvky z novodobé kroniky obce Svojetice – takzvané Pamětní knihy – která začala být vedena v roce 1975. Byla tehdy samozřejmě poznamenána „povinným“ režimním balastem typu opěvování Lenina, Fučíka či oslavami výročí Košického programu, zároveň zde ale najdeme zajímavosti z tehdejšího života obce. A právě o některé z nich se tu s vámi chceme do budoucna podělit.
Novodobá obecní kronika Svojetic byla založena 1. ledna 1975 z rozhodnutí tehdejšího předsedy MNV Pačese. Jenže ji neměl kdo psát. Až 1. září 1975 uzavřel MNV pracovní smlouvu s Františkem Sýkorou, a obec tak získala svého kronikáře. A kdo to byl, ten František Sýkora? Narodil se roku 1907 v Oboře a v dubnu 1964 se přestěhoval do Srbína č.p. 46. Dlouhá léta pracoval v černokostelecké záložně, pozdější Spořitelně. A co do kroniky psal? O tom zase více příště.
Jako jeden z prvních zápisů najdeme v novodobé kronice Svojetic hned 1. září 1975 informaci o významných změnách v okrese Praha-východ, kam Svojetice tehdy spadaly a spadají dodnes. Šlo o takzvanou delimitaci, kdy okres přišel o 16 obcí a dvě části obce – ty byly připojeny k hlavnímu městu Praze. Šlo například o Kolovraty nebo Uhříněves – a jak poznamenává kronikář Sýkora, hranice hlavního města jsou náhle od Svojetic vzdálené jen 6 kilometrů. Mimochodem, věděli jste, že okres Praha-východ vznikl při územní reorganizaci v roce 1960 spojením čtyř bývalých územních celků, a to Brandýsa nad Labem, Prahy-sever, Říčan a Prahy-východ? Okres proto nemá základní znaky charakteristické pro většinu okresů, a to pevné hranice dané historickým vývojem a své okresní město.
